cínová hora

Při oživování blogu jsem v archivu našla spoustu nikdy nezveřejněných článků, které jsem měla nachystané nebo rozepsané. Našla jsem i fotky z Cínové hory, kde jsme byli na výletě s PePem pár let zpátky, když jsem přijela na pár dní do Znojma. Bylo jaro a teplo a stihli jsme spoustu dobrodružství. Pamatuju si, jak mě tyhle radovánky v přírodě vždycky nabily superenergií, a taky si všímám, že od té doby co bydlím v Praze, se tenhle pocit mnohonásobně zvětšil.

Taky jsem vlastně nevysvětlila, proč jsem zase začla psát na blog, který už je umřetý. Mám dost obsahu, který chci mít uložený někde na jednom místě, v nějakém větším celku. Hlavně z toho důvodu, že mám takovou smělou ambici, že toho obsahu bude čím dál víc v jakékoliv možné formě. A zkrátka přestávám mít trpělivost na to, mít to všechno jen tak rozfrkaný po internetu. Chci si vytvořit nějaké místo, kde to bude vše krásně pohromadě, na písečku, snadno nalezitelný, přehledný, kompletní. Proč je něco česky a něco anglicky, to vám nevysvětlím. Sama nevím a je mi to jedno :D Každopádně na všem ještě pracuju a nemůžu se dočkat, až to vše uspořádám ku obrazu svému.

Pac!

brighton on kinofilm

i was scared of pretty girls and starting conversations

Pořád se mi stýská po Brightonu. Vlastně se mi po něm stýská čím dál víc, ale to je normální (pořád se mi nechce uvěřit, jak ten měsíc utekl)... A tak mi to nedalo a chci se podělit s dalšími fotkami - máme jich totiž hrozně moc! Tyhle všechny fotila Viktor na iPhone. Jsem teď na poslední dva dny doma a moc ráda si prohlížím fotky z července a nacházím jich ještě spousty, které jsem neupravila a nikam nedala. Určitě se tady ještě objeví! (A nic s tím nenaděláte, chichi!)
Do konce prázdnin mám ještě pár plánů. Dnes jsem měla jít na koncert Patti Smith, na kterou jsem se tolik těšila. (Nedokážu popsat vztah, který k ní mám, ale je velký.) Bohužel to nevyšlo a tak ji musím připsat na seznam věcí co chci ještě zažít, hned vedle koncertu Nicka Cavea, Toma Waitse a Davida Bowieho. Zítra si sbalím kufr na dva týdny a čeká mě zase spousta cestování... Tentokrát po České republice. Pojedu poprvé do Ostravy navštívit Žanetku, navštívím po pár měsících zase Moravu a prázdniny nezakončím jinak než tradičně Prahou. Těším se.

words beginning with S: storm, seagulls, swimmers

'Dneska v noci byla bouřka. Když jsem se ráno probudila, myslela jsem si, že se mi to jenom zdálo. A tak navečer přišla další...'
Fotky ze dne, kdy v Brightonu byly čtyři bouřky.

edges and the sea // i know the way

one fast move or i am gone

a midnight nation

Po měsíci v Brightonu navrácení domů.
Jaký to je? Jako když jste na dlouhý cestě, sedíte v autobuse, posloucháte písničky a najednou usnete. Když začne autobus drncat na špatný silnici, vzbudíte se a zjistíte, že hraje úplně jiná písnička. Jenže si nepamatujete, že jste usli. Připadalo vám to jako sekunda a přitom to ve skutečnosti byla mnohem delší doba.

Naštěstí, když mi došlo, že si to tam užívám vážně velmi velmi moc, napadlo mě, že bych mohla zkusit udělat videa. Přecejen je to pořád lepší médium než fotky, pokud chcete zachovat vzpomínky co nejjasnější. A tak jsem začla natáčet. A doufala, že si s tím doma poradím a podaří se mi všechen ten materiál sestříhat tak, aby to alespoň k něčemu vypadalo.

Můžete se přesvědčit sami, jestli se mi to podařilo nebo ne. Tady to máte. Naše noční dobrodružství na pláži. Tanečky s ohněm, utíkání před vlnami (a následné padání do nich), poslouchání hudby; spousta smíchu, bublinek a cizích jazyků.
Ach, jaké to potěšení.

//

Coming back home after one month in Brighton... 
How does it feel? It is like when you are on a long journey, you listen to a certain song in a bus and suddenly fall asleep. When the bus bumps on a poor road, you wake up and realize there is different song playing. You don't remember yourself falling asleep. It feels like a second, but in reality it's much longer.

Fortunately, as soon as I found myself enjoying my stay there very much, I decided I will try and make videos to keep my memories as bright as possible. So I started filming, hoping I will be able to connect all those little footages together into a decent result.

You can see for yourselves, if I managed it or not. Here you go. Our night time adventures on the beach. Fire poi performance, running from waves, listening to music; lot of laugher, bubbles and foreign languages.
Oh what a delight.

(play in 720p quality)

watch the planes passing above us // forget the world behind us

Minulý víkend byl v plánu Londýn. Po šesti letech jsem hrála šachy, po dvou týdnech hrála na piáno a poprvý v životě se procházela po náplavce Temže.

We visited London last weekend, uu jee! I played chess after six years, played the piano after two weeks and walked around the Thames ' riverside for the first time.
I still somehow count on the fact I'll be living there next year after my finals, so I actually took just a few pictures.

a low tide

One sunny evening, me and my sister were skateboarding along the seafront. The wind was so strong we were barely able to move forward. When we reached the Hove lawns, we gave up. We took our pennyboards and walked along the beach instead. The wind, oh my god! When we were far enough, we jumped on the boards again and let the wind to take care of us. We could just ride the board and the wind pushed us forward. It was a delightful collaboration.
When we reached the West pier, the one that is the England's second oldest and burnt in 2003 (fun fact), we got down to the beach. It was a low tide and the West pier showed us more of its foundations.
To be honest, it was one of the most loveliest moments in Brighton so far. The sound of the sea, the heavy clouds, the omnipresent seagulls and the skateboarding girls doing tricks, trying to fight the wind.

There sure will be more posts from England soon, but I am afraid a lot of them will be in English. I've decided to do it, because more and more foreign people is reading my blog and I don't want these posts to be entitled just to a certain group of readers.
Yes, there will be errors. But please, bare with me. If you want me to, I can try to write some of my posts in two languages (czech and English)... If so, write it down below in comments, so I know how you feel about all this.
Hope these changes are fine. Thank you all!

PS: You can see, that my camera is slowly but surely leaving me. It fell from tripod for about month ago and since then the focusing is a struggle.
Any advice? Do not ever buy a cheap tripod.

krasohledy

Tyhle prázdniny jsem strávila u PePeho ve Znojmě. A bylo to super!
V sobotu jsme oba měli hrozně zkreslený pojem o čase a celý den měl snad 48 hodin. Vůbec nevím čím to bylo, možná únavou z probděné noci, ale bylo to hrozně fajn! Byli jsme na výletě v Gránicích a po Znojmě asi 4 hodiny a nám to připadalo jako věčnost. Jako kdyby se celý svět okolo zpomalil a my normálně fungovali, takže jsme stihli mnohem víc věcí! Prosím víc takových dnů.

Návrat k rodině byl hrozně roztomilý. Viki se na mě tak těšila! Když jsem přijela, tak si zrovna myla ruce v koupelně a já vykoukla zpoza dveří tak, že mi byly vidět jenom oči. Chvilku jsem tak zůstala a když si mě nevšimla, začla jsem se potichu smát. V tu ránu se otočila a s nadšeným pískotem skákala do vzduchu. Hned ke mně přiletěla, objala kolem pasu, odnesla mě do pokoje a dala mi raffaelo. Byla u toho celá rodina i s příbuzenstvem a hrozně se nám smáli, že se po maturitě ani náhodou nerozdělíme, když bez sebe nedokážeme vydržet ani tři dny. No co naplat... Za rok si sbalím Viki do kufru a poletíme do světa spolu!

P: "Kakabus je zvíře."
Y: "Nene, to je přece kytka."
Google: "V latině caccabus znamená hrnec, pánev a rendlík, v řečtině je pak kakkabos začazený hliněný hrnec."

PS:  Za poslední tři týdny mi ujely už 4 vlaky a 3 autobusy. Od mého milého mi ujel vlak před očima, když jsme se na nádraží se smíchem zapovídali o významech nových slov. Smála jsem se vlastní hlouposti a v duchu byla ráda, že s ním aspoň můžu být o hodinu dýl.

Malá proroctví

Ještě před pár týdny jsem ležela v posteli, neschopná spánku, protože jsem byla plná prázdných pocitů. (jak může spát člověk, který psychicky není?)
Teď ležím v posteli, neschopná spánku, protože jsem plná úžasných dojmů a nezaměnitelnou energií, která nejde ztratit pohybem ani nabýt spánkem. Ten pocit je krásný, když cítíte, že máte zase z čeho čerpat inspiraci. Když se vám v hlavě zase spousta věcí a myšlenek vyjasní. Mohla za to síla lidí? (jsem v to přesvědčená)
Je trochu zvláštní, jak si jsou cizí lidé schopní porozumět během chvilky.
Tiše se ztotožňovat. Tiše si rozumět.
(jsme přece v lese)

"Všechno se děje z nějakého důvodu. Jsem přesvědčený o tom, že se vždy všechno děje v pravý čas a na pravém místě."

- Keith Haring, 1987

protikladení // differences

17/8/2013 Nezastavim se, nespim, nezdravě jim a mam se skvěle.

Dámy a pánové, představuji vám holandské důkazy toho, že jsem vskutku velmi fotogenická perzóna.

David Bowie & Brian Duffy exhibition in &foam

Laguz

Dva týdny jsem teď byla v Praze a strašně moc se toho stalo. Začlo to nestíháním už na první den Letní Akademie a včera se všechno završilo Vojtičovou narozeninovou oslavou. Téma večera bylo především ovládnutí světa a přemýšlení nad tím, jestli budete zvracet sedmikrásky, když sníte broučky.

Ale pokusim se to vzít od začátku. Viki mě přemluvila, abych s ní zkusila jít na Letní Akademii, pořádanou AVU. Ehm, jasně, zatáhla mě na místo, kde se pohybovali hlavně lidi z uměleckejch škol. Mě - člověka, který nekreslí ani nemaluje! Leč to je záměr LA, naučit se to. Nevim jestli je možný to zvládnout během dvou tejdnů, každopádně jeden velkej dopad to na mě mělo určitě - začlo mě to bavit.
Krom týhle menší výzvy mě čekala ještě jedna - v sedmnácti bydlet sama se sestrou v Praze a pokusit se během tý doby nevyhladovět, nebo tak něco. Co bylo jasně nejtěžší bylo dodržování rodičovských pravidel - v tom jsme selhaly absolutně. Naštěstí to už nikoho moc netíží.

//
Zjištění o mně samotný: K pocitu štěstí mi očividně stačí jen nedostatek spánku, nabitej program a správná společnost.

Potopili jsme Titanic

Albion

Byla jsem v Anglii a stalo se spousta skvělejch věcí. Fotek mám strašně moc a nechce se mi to sem házet všechno najednou, bez ladu a skladu, takže se to pokusim nějak rozumně rozvrhnout. 

Tohle je něco jako těžkej výběr, ale i tak těch fotek teď bude dost, tak se na to psychicky připravte!

(Víceméně to jde i chronologicky za sebou... Já vím, jsem úžasná.)

 

Nejdřív vás trochu uvedu do obrazu: Dějištěm se stává univerzita v Bath po dobu dvou týdnů. Přes týden ve škole, soboty v Londýně. Odjela jsem s certifikátem za složení Trinity exams, ale je mi to úplně k hovnu, pokud neplánuju budoucnost ve Španělsku nebo Itálii (jakože neplánuju, haha). Ale bylo to fajn!

Bath

Mají vážně skvělý kino! Tam nahoře pod nápisem seděl pán, kouřil a křenil se mi s úsměvem do foťáku. Celý to město je krásný a starý. Myslim, že takovou nejzajímavější věcí byly asi římský lázně. Ale ty byly fakt dobrý! Měli i vyhřívaný podlahy a tak.

 

Proč nám pořád mažete naše vzkazy, vy menharti?

Slunění s Týnou na nábřeží a dobíjení pozitivní energie, ofc.

 

✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈ ✈

Rouny taška vlastní výroby, mám ráda všechny tři (Rounu, tašku i sluchátka!)

Už jsem taky byla zasvěcena do Notesů na cestách

fotýnka od viki

letíme městem rychlostí světla, co zvládnou tramvaje, co zvládnou metra

Počkejte si ještě, až mi vyvolaj filmy. Tak dokonalej víkend! Mám toho tolik co říct, že radši neříkám nic.

konečně celý šťastný v teple u týniný babičky

a tak se schovávám ale nikdo mě nehledá

N jakou nou láv a víc už asi nic

Šla jsem po škole vyvolat filmy a potom na busák. Sedla jsem si ven na lavičku a psala dopisy, zatímco jsem čekala na Týnu až se navrátí z Prahy. Byl pátek. Očividně jednu ženskou vedle mě velmi zajímalo co to píšu a jestli v mý krabičce od doutníků sou doutníky.
Ráda sem Týnu viděla, bylo to strašně příjemný a hezký. Koupila mi těstoviny na oběd a nanuk!

 

V sobotu jsem tedy jela do Praženky s mou drahou ségrou. Nejdřív sme šly do Palladia koupit dar pro Pavloslava a taky umělý řasy, abych byla krásná. Při druhý zastávce v Palladiu sem potkala Adélu z Anglie, jedna z mnoha skvělejch náhod toho dne. Pak jsme se rozhodly jít do design shopu v AMoYE vomrknout Verončiný taše (verva - děte se taky kouknout a všechny si je kupte) a potom hurá do mekáče pro jídlo, fak jea. Můj oběd teda bylo jen červený otrávený jablíčko a kola. Usídlily jsme se na Střelenym ostrově a potom šly omrknout Fiordmoss. Doteď sem je znala jen tak v podvědomí, ale byli tak strašně dobrý! Petra měla krásný vlasy totiž. To je klíčový.
Taky sme chtěly navštívit Parazita, jelikož v páteční večer sem ségře konečně předhodila rozhovor na 11koček s Deaf Messangerem a díky tomu jsem si připomněla, že svý diáře prodává i tam. A jelikož na Parazit mam zálusk už dlouho, rozhodly sme se že to vomrknem taky. Je to takovej malej ale krásnej prostor plnej krásnejch věcí a taky krásně drahejch, ale to sem očekávala. Když sme vešly, byla tam jen jakási žena za pultem a povídala si s ňákym hezkym chlapem o účtech za telefon. Ten hezkej chlap nebyl nikdo jinej než Deaf Messanger, a měsíčně dělá jeho účet za telefon dvanáctset. Ta paní za pultem má Mých pět od T-mobile, který mám taky, ale ona volá jenom Lence se kterou prokecá strašně moc hodin, takže se jí to i tak vyplatí. Ano, poslouchám cizí rozhovory, no a co jako, co má bejt!
Inu, vybraly sme si dva diáře, takový moc krásný. A nakonec mě Defmesenžr oslovil a prohodili jsme pár hezkejch slov.
Dokonce sem stihla navečer i Bonuse, od něhož mám desku s věnováním a fotku jeho tetování.