Tolik radosti.
Spoustu radosti bylo i v Oslu. Teď jsem si na něj vzpomněla z deníku, kterej mi vyrobila Rouna, ale vy ho znáte jen z fotek, což je škoda. Možná bych se o něm někdy mohla zmínit víc. Jeli jsme tam vlastně za bráchou, kterej tam zrovna studoval, tak bylo fajn už jen to, vidět ho po těch čtyrech měsících (když už jsem se s ním nemohla důkladně rozloučit - místo toho jsem se zrovna opíjela s Rounou, so classy)
No. Připomněla jsem si i na poslední měsíce s Týnou, než odešla do Prahy - myslim, že byly právě naše nejlepší. A ne proto, že bysme věděly že to všechno zachvíli skončí, protože její odchod se pak odehrál hrozně rychle. Jsem ráda, že se přes to všechno stejně pořád bavíme, vždycky když se po x týdnech/měsících vidíme, je to jako dřív. Asi. Pamatuju si taky, že jsem ji po jejím odchodu neviděla asi čtyři měsíce. Bylo to strašně zvláštní. Rychlej konec nás zastihl totálně nepřipravený. Teď už se ale těšim, až ji v pondělí zas uvidim. Půjčím jí šaty na maturitní ples, aby byla krásná, žejo. Vyzvednu ji před školou a půjdem se projít po nábřeží, ale dost možná se nám nebude chtít a tak skončíme v Hany Bany, u kafe a u debilky a budem si povídat dokud kafe nedokouříme a debilku nedopijem. A pak si dáme další kafe.
