a midnight nation
Po měsíci v Brightonu navrácení domů.
Jaký to je? Jako když jste na dlouhý cestě, sedíte v autobuse, posloucháte písničky a najednou usnete. Když začne autobus drncat na špatný silnici, vzbudíte se a zjistíte, že hraje úplně jiná písnička. Jenže si nepamatujete, že jste usli. Připadalo vám to jako sekunda a přitom to ve skutečnosti byla mnohem delší doba.
Naštěstí, když mi došlo, že si to tam užívám vážně velmi velmi moc, napadlo mě, že bych mohla zkusit udělat videa. Přecejen je to pořád lepší médium než fotky, pokud chcete zachovat vzpomínky co nejjasnější. A tak jsem začla natáčet. A doufala, že si s tím doma poradím a podaří se mi všechen ten materiál sestříhat tak, aby to alespoň k něčemu vypadalo.
Můžete se přesvědčit sami, jestli se mi to podařilo nebo ne. Tady to máte. Naše noční dobrodružství na pláži. Tanečky s ohněm, utíkání před vlnami (a následné padání do nich), poslouchání hudby; spousta smíchu, bublinek a cizích jazyků.
Ach, jaké to potěšení.
//
Coming back home after one month in Brighton...
How does it feel? It is like when you are on a long journey, you listen to a certain song in a bus and suddenly fall asleep. When the bus bumps on a poor road, you wake up and realize there is different song playing. You don't remember yourself falling asleep. It feels like a second, but in reality it's much longer.
Fortunately, as soon as I found myself enjoying my stay there very much, I decided I will try and make videos to keep my memories as bright as possible. So I started filming, hoping I will be able to connect all those little footages together into a decent result.
You can see for yourselves, if I managed it or not. Here you go. Our night time adventures on the beach. Fire poi performance, running from waves, listening to music; lot of laugher, bubbles and foreign languages.
Oh what a delight.
Jaký to je? Jako když jste na dlouhý cestě, sedíte v autobuse, posloucháte písničky a najednou usnete. Když začne autobus drncat na špatný silnici, vzbudíte se a zjistíte, že hraje úplně jiná písnička. Jenže si nepamatujete, že jste usli. Připadalo vám to jako sekunda a přitom to ve skutečnosti byla mnohem delší doba.
Naštěstí, když mi došlo, že si to tam užívám vážně velmi velmi moc, napadlo mě, že bych mohla zkusit udělat videa. Přecejen je to pořád lepší médium než fotky, pokud chcete zachovat vzpomínky co nejjasnější. A tak jsem začla natáčet. A doufala, že si s tím doma poradím a podaří se mi všechen ten materiál sestříhat tak, aby to alespoň k něčemu vypadalo.
Můžete se přesvědčit sami, jestli se mi to podařilo nebo ne. Tady to máte. Naše noční dobrodružství na pláži. Tanečky s ohněm, utíkání před vlnami (a následné padání do nich), poslouchání hudby; spousta smíchu, bublinek a cizích jazyků.
Ach, jaké to potěšení.
//
Coming back home after one month in Brighton...
How does it feel? It is like when you are on a long journey, you listen to a certain song in a bus and suddenly fall asleep. When the bus bumps on a poor road, you wake up and realize there is different song playing. You don't remember yourself falling asleep. It feels like a second, but in reality it's much longer.
Fortunately, as soon as I found myself enjoying my stay there very much, I decided I will try and make videos to keep my memories as bright as possible. So I started filming, hoping I will be able to connect all those little footages together into a decent result.
You can see for yourselves, if I managed it or not. Here you go. Our night time adventures on the beach. Fire poi performance, running from waves, listening to music; lot of laugher, bubbles and foreign languages.
Oh what a delight.
(play in 720p quality)
the spiderman is having me for dinner tonight
Myslím, že až vyrostu, budu jako Laura. Doufám, že až vyrostu, budu jako Laura!
Laura je moje anglická učitelka na psaní. Má ráda The Cure a po ránu prý vypadá jako Robert Smith. Zbožňuje Toma Waitse. Maluje si velký linky a má velký vlasy. Nejradši nosí sukně a šaty. Má ponožky s dinosaurama. Ráda si zpívá a nemá Facebook.
(No je prostě super)
Já mám taky ráda The Cure a po ránu taky vypadám jako Robert Smith. Taky zbožňuju Toma Waitse. Taky si maluju velký linky a mám velký vlasy. Nejradši nosím sukně a šaty. Mám spoustu ponožek s dinosaurama. Taky si ráda zpívám a nemám Facebook.
Cítím jemné podobenství.
//
Jednoho dne nepřijde do třídy jeden z mých spolužáků. Přijde Laura do třídy a všimne si oné změny:
"Oh no, we 've lost a man! Well not the first time in my life..."
Laura je moje anglická učitelka na psaní. Má ráda The Cure a po ránu prý vypadá jako Robert Smith. Zbožňuje Toma Waitse. Maluje si velký linky a má velký vlasy. Nejradši nosí sukně a šaty. Má ponožky s dinosaurama. Ráda si zpívá a nemá Facebook.
(No je prostě super)
Já mám taky ráda The Cure a po ránu taky vypadám jako Robert Smith. Taky zbožňuju Toma Waitse. Taky si maluju velký linky a mám velký vlasy. Nejradši nosím sukně a šaty. Mám spoustu ponožek s dinosaurama. Taky si ráda zpívám a nemám Facebook.
Cítím jemné podobenství.
//
Jednoho dne nepřijde do třídy jeden z mých spolužáků. Přijde Laura do třídy a všimne si oné změny:
"Oh no, we 've lost a man! Well not the first time in my life..."
at the end of your lines / we were never here
Noci jsou nejkrásnější, když je můžete protancovat a být u moře.
ššš (to je demonstrace vlny)
ani jsem nebyla opila, protoze alkohol byl moc drahy... spis me jen vtahl ten moment do uplne jine reality. vydavej svou vnitrni energii a ziskas ji jeste vic. moc jsem si prala, aby to takhle vydrzelo a nikdy neskoncilo. jako zivotni stav. zvedacky a tocici se svet jako stav mysli, haha )) zajimalo by me, jestli neco takoveho existuje? kdyz se takhle nekdo citi, je to stesti?'
watch the planes passing above us // forget the world behind us
Minulý víkend byl v plánu Londýn. Po šesti letech jsem hrála šachy, po dvou týdnech hrála na piáno a poprvý v životě se procházela po náplavce Temže.
We visited London last weekend, uu jee! I played chess after six years, played the piano after two weeks and walked around the Thames ' riverside for the first time.
I still somehow count on the fact I'll be living there next year after my finals, so I actually took just a few pictures.
a low tide
One sunny evening, me and my sister were skateboarding along the seafront. The wind was so strong we were barely able to move forward. When we reached the Hove lawns, we gave up. We took our pennyboards and walked along the beach instead. The wind, oh my god! When we were far enough, we jumped on the boards again and let the wind to take care of us. We could just ride the board and the wind pushed us forward. It was a delightful collaboration.
When we reached the West pier, the one that is the England's second oldest and burnt in 2003 (fun fact), we got down to the beach. It was a low tide and the West pier showed us more of its foundations.
To be honest, it was one of the most loveliest moments in Brighton so far. The sound of the sea, the heavy clouds, the omnipresent seagulls and the skateboarding girls doing tricks, trying to fight the wind.
There sure will be more posts from England soon, but I am afraid a lot of them will be in English. I've decided to do it, because more and more foreign people is reading my blog and I don't want these posts to be entitled just to a certain group of readers.
Yes, there will be errors. But please, bare with me. If you want me to, I can try to write some of my posts in two languages (czech and English)... If so, write it down below in comments, so I know how you feel about all this.
Hope these changes are fine. Thank you all!
PS: You can see, that my camera is slowly but surely leaving me. It fell from tripod for about month ago and since then the focusing is a struggle.
Any advice? Do not ever buy a cheap tripod.
We are libertines
Havně jsme včera viděli The Libertines! Koncert kapely, o které jsem si myslela, že už si můžu nechat jenom zdát. A to jenom díky Viktorovi (nejlepší dvojče ever)! V naší obvyklý koncertový sestavě já+Viki+Adam. Ta nejlepší kombinace. Bylo to pohlcující a úžasný a ohromný.
(Kluci vedle nás nemohli najít třetího kamaráda Johna a tak jsme všichni začli křičet "JOHN! JOHN! Where are you!")
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)