the lucky kid

Nakonec se stejně všechny špatný vzpomínky na týden vytratí, nehledě na to jak těžkej byl, a zbyde jen vzpomínka na objetí a pusy do vlasů a na líčko od Peta Dohertyho...

Slíbila sem vám, že vám dám vědět, jak je to s těma ponožkama. Kupodivu jsem zjistila, že je to o přístupu. Můj přístup je takovej, že mi je pořád sedmnáct. Na těch osmnáct se stejně furt ňák necejtim.

PS: Ten trapnej moment, kdy se otrávíte narozeninovým dortem. (Překvapivě jsem ho nepekla já!)
PSS: Zdál se sen o tom, že třídím barvy podle velikosti.

Cold Spring Fault Less Youth

Mount Kimbie v Meetfactory. Vystaveni sálu plnýho hipstrů jsme si je ani tak nemohli nechat ujít. Vyjímečně jsem si sebou vzala foťák s tím, že jsem si chtěla vyzkoušet nějakej koncert nafotit. Tenhle mi k tomu přišel dokonalej. Na koncertech jinak nefotim, dokonce se tomu i dost bránim - jdu tam, protože si to chci užít, dostat se do jiný dimenze a zapomenout na čas - A ne si celej koncert natočit/nafotit, abych na ten boží profocenej zážitek jakože nezapomněla. Ale vzhledem k tomu, že na Mount Kimbie jsem už jednou byla a zhruba věděla, co očekávat, rozhodla jsem se, během pár mně neznámých písniček, fotit.
(Za kvalitu neručim, blogger není můj kámoš.)

Ke koncertu samotnýmu - Do MeetFactory jsme už v trochu jiný dimenzi dorazili, hypnotizující tóny těch tří  britskejch pánů ji jen umocnili. Za to může vlaška fína s Lukášem a návštěva nebe.
Hráli naše oblíbený písničky* a díky už sehranýmu týmu máme setlist a nemuseli jsme čekat frontu v šatně... To je totiž děsně důležitý! Aneb Yadnee vybere lístky do šatny a letí pro kabáty, zatímco vysokej Adam s dlouhejma rukama a psíma očima se snaží získat setlist. Díky jemu už mám doma dva - The XX a Mount Kimbie. A moc mu děkuju za jeho spanilé dary.

Dneska mi je blbě, nebudu to romantizovat, prostě se mi chce v jednom kuse blejt. Ale bylo to super. Teď se musim dát dokupy, ikdyž se mi to celej den nepodařilo, ale holt povinnosti volaj.

* tu a tu a tu, to jsme byli moc radostní!