V sobotu jsme oba měli hrozně zkreslený pojem o čase a celý den měl snad 48 hodin. Vůbec nevím čím to bylo, možná únavou z probděné noci, ale bylo to hrozně fajn! Byli jsme na výletě v Gránicích a po Znojmě asi 4 hodiny a nám to připadalo jako věčnost. Jako kdyby se celý svět okolo zpomalil a my normálně fungovali, takže jsme stihli mnohem víc věcí! Prosím víc takových dnů.
Návrat k rodině byl hrozně roztomilý. Viki se na mě tak těšila! Když jsem přijela, tak si zrovna myla ruce v koupelně a já vykoukla zpoza dveří tak, že mi byly vidět jenom oči. Chvilku jsem tak zůstala a když si mě nevšimla, začla jsem se potichu smát. V tu ránu se otočila a s nadšeným pískotem skákala do vzduchu. Hned ke mně přiletěla, objala kolem pasu, odnesla mě do pokoje a dala mi raffaelo. Byla u toho celá rodina i s příbuzenstvem a hrozně se nám smáli, že se po maturitě ani náhodou nerozdělíme, když bez sebe nedokážeme vydržet ani tři dny. No co naplat... Za rok si sbalím Viki do kufru a poletíme do světa spolu!
P: "Kakabus je zvíře."
Y: "Nene, to je přece kytka."
Google: "V latině caccabus znamená hrnec, pánev a rendlík, v řečtině je pak kakkabos začazený hliněný hrnec."
PS: Za poslední tři týdny mi ujely už 4 vlaky a 3 autobusy. Od mého milého mi ujel vlak před očima, když jsme se na nádraží se smíchem zapovídali o významech nových slov. Smála jsem se vlastní hlouposti a v duchu byla ráda, že s ním aspoň můžu být o hodinu dýl.
