the lucky kid
Nakonec se stejně všechny špatný vzpomínky na týden vytratí, nehledě na to jak těžkej byl, a zbyde jen vzpomínka na objetí a pusy do vlasů a na líčko od Peta Dohertyho...
Slíbila sem vám, že vám dám vědět, jak je to s těma ponožkama. Kupodivu jsem zjistila, že je to o přístupu. Můj přístup je takovej, že mi je pořád sedmnáct. Na těch osmnáct se stejně furt ňák necejtim.
PS: Ten trapnej moment, kdy se otrávíte narozeninovým dortem. (Překvapivě jsem ho nepekla já!)
PSS: Zdál se sen o tom, že třídím barvy podle velikosti.
PS: Ten trapnej moment, kdy se otrávíte narozeninovým dortem. (Překvapivě jsem ho nepekla já!)
PSS: Zdál se sen o tom, že třídím barvy podle velikosti.
Cold Spring Fault Less Youth
Mount Kimbie v Meetfactory. Vystaveni sálu plnýho hipstrů jsme si je ani
tak nemohli nechat ujít. Vyjímečně jsem si sebou vzala foťák s tím, že
jsem si chtěla vyzkoušet nějakej koncert nafotit. Tenhle mi k tomu
přišel dokonalej. Na koncertech jinak nefotim, dokonce se tomu i dost
bránim - jdu tam, protože si to chci užít, dostat se do jiný dimenze a
zapomenout na čas - A ne si celej koncert natočit/nafotit, abych na ten
boží profocenej zážitek jakože nezapomněla. Ale vzhledem k tomu, že na
Mount Kimbie jsem už jednou byla a zhruba věděla, co očekávat, rozhodla
jsem se, během pár mně neznámých písniček, fotit.
(Za kvalitu neručim, blogger není můj kámoš.)
Ke koncertu samotnýmu - Do MeetFactory jsme už v trochu jiný dimenzi dorazili, hypnotizující tóny těch tří britskejch pánů ji jen umocnili. Za to může vlaška fína s Lukášem a návštěva nebe.
Hráli naše oblíbený písničky* a díky už sehranýmu týmu máme setlist a nemuseli jsme čekat frontu v šatně... To je totiž děsně důležitý! Aneb Yadnee vybere lístky do šatny a letí pro kabáty, zatímco vysokej Adam s dlouhejma rukama a psíma očima se snaží získat setlist. Díky jemu už mám doma dva - The XX a Mount Kimbie. A moc mu děkuju za jeho spanilé dary.
Dneska mi je blbě, nebudu to romantizovat, prostě se mi chce v jednom kuse blejt. Ale bylo to super. Teď se musim dát dokupy, ikdyž se mi to celej den nepodařilo, ale holt povinnosti volaj.
* tu a tu a tu, to jsme byli moc radostní!
(Za kvalitu neručim, blogger není můj kámoš.)
Ke koncertu samotnýmu - Do MeetFactory jsme už v trochu jiný dimenzi dorazili, hypnotizující tóny těch tří britskejch pánů ji jen umocnili. Za to může vlaška fína s Lukášem a návštěva nebe.
Hráli naše oblíbený písničky* a díky už sehranýmu týmu máme setlist a nemuseli jsme čekat frontu v šatně... To je totiž děsně důležitý! Aneb Yadnee vybere lístky do šatny a letí pro kabáty, zatímco vysokej Adam s dlouhejma rukama a psíma očima se snaží získat setlist. Díky jemu už mám doma dva - The XX a Mount Kimbie. A moc mu děkuju za jeho spanilé dary.
Dneska mi je blbě, nebudu to romantizovat, prostě se mi chce v jednom kuse blejt. Ale bylo to super. Teď se musim dát dokupy, ikdyž se mi to celej den nepodařilo, ale holt povinnosti volaj.
* tu a tu a tu, to jsme byli moc radostní!
Čas mě slušně frustruje
Když nemůžete poslouchat svou oblíbenou kapelu, protože je to way too much emotional. 'Co mám teď jako dělat?' A tak si ji pustíte a čas se přetočí nazpátek.
Je to zvláštní. V pátek mi bude osmnáct! Mám strach, že se tím nic nezmění. Mám strach, že všechno bude pořád stejný a já budu pořád já. Veselý ponožky budu pro jistotu nosit 24/7 a doufat, že nikdy nevyrostu. Dám vám vědět, jestli to fungovalo.
Proč to nenapadlo i Petra Pana?
Nejsem připravená na to mít 18, to číslo je tak malý a přitom tak významný. Jako kdybyste už museli mít všechno pořešený. Ale asi to přeceňuju. A co když ne? Já nevím, mám v hlavě takovej zmatek! Konstantně, to je na tom nejhorší! Jsem měňavá jako podzimní počasí a připadám si jako Rudy Wade... Akorát, že do mě neudeřil hrom a moje druhý já je pořád ve mně a nemůžeme žít odděleně.
Na jejich koncertě se přetočí čas nazpátek. A alespoň na moment nic nebude stejný - otázkou zůstává: horší nebo lepší?
Je to zvláštní. V pátek mi bude osmnáct! Mám strach, že se tím nic nezmění. Mám strach, že všechno bude pořád stejný a já budu pořád já. Veselý ponožky budu pro jistotu nosit 24/7 a doufat, že nikdy nevyrostu. Dám vám vědět, jestli to fungovalo.
Proč to nenapadlo i Petra Pana?
Nejsem připravená na to mít 18, to číslo je tak malý a přitom tak významný. Jako kdybyste už museli mít všechno pořešený. Ale asi to přeceňuju. A co když ne? Já nevím, mám v hlavě takovej zmatek! Konstantně, to je na tom nejhorší! Jsem měňavá jako podzimní počasí a připadám si jako Rudy Wade... Akorát, že do mě neudeřil hrom a moje druhý já je pořád ve mně a nemůžeme žít odděleně.
let me tell you something about me
too much revealing, but sometimes, somehow... i just don't mind. enjoy a journal of mine.
/yes, an english post even though it doesn't make any sense at all!/
/yes, an english post even though it doesn't make any sense at all!/
Melan cholé
Vyskočil. Uklouzl po dlažbě a vlétl do náruče páru starších uhlazených lidí.
„Promiňte, prosím!"
„Nemůžete dávat pozor?"
„Můžu, madam. A nemůžete vy se zeptat tam nahoře," ukázal na oblohu, „jestli nemůže nepršet?"
marijke et jaakko
někdy nejlepší společnost, kterou mám, jsem já sama.
na výstavě jsem měla stalkera.
když jsou podzimní prázdniny a oblečete se jako japonská školačka.
co je krása? harmonie.
dox/startpoint 2013 ▼
na výstavě jsem měla stalkera.
když jsou podzimní prázdniny a oblečete se jako japonská školačka.
co je krása? harmonie.
dox/startpoint 2013 ▼
Věci, ve kterých nacházím energii a cestu, když je ztratím:
- jazz
- knihy (pro ztracený malé doporučení: deníky od keitha haringa, jen děti od patti smith)
- podzimní počasí
- koláže, fixy a akvarely, ikdyž to ne vždycky dopadne hezky
- výlety a divadla
- lezení na vysílač
- lidé, kteří mi dokážou energii dodat a cestu zase najít. ti, od kterých si mám co vzít.
V posledních dnech mě udrželo při životě:
- slepení starého přátelství a zjištění, že se od školky vlastně nic nezměnilo
- uvědomění, že mě pomluvy neuvrhnou do dlouhodobých depresí a pochybování o sobě samé
(našla jsem svou cestu a hodlám v ní pokračovat - nepotřebuji k tomu souhlas a pochopení svých spolanů)
- smíření s tím, že život plyne a pozvolna se mění a nejde na tom nic změnit
- jazz
- knihy (pro ztracený malé doporučení: deníky od keitha haringa, jen děti od patti smith)
- podzimní počasí
- koláže, fixy a akvarely, ikdyž to ne vždycky dopadne hezky
- výlety a divadla
- lezení na vysílač
- lidé, kteří mi dokážou energii dodat a cestu zase najít. ti, od kterých si mám co vzít.
V posledních dnech mě udrželo při životě:
- slepení starého přátelství a zjištění, že se od školky vlastně nic nezměnilo
- uvědomění, že mě pomluvy neuvrhnou do dlouhodobých depresí a pochybování o sobě samé
(našla jsem svou cestu a hodlám v ní pokračovat - nepotřebuji k tomu souhlas a pochopení svých spolanů)
- smíření s tím, že život plyne a pozvolna se mění a nejde na tom nic změnit
strana 52, 5. věta
Ameriko, já jsem ti hoši ze Scottsboro.
- Allen Ginsberg, Neposílejte mi už žádné dopisy
Peter se pak plahočil domů tři míle, sklíčený pouhým pomyšlením, že se nedostal ani do autobusu.
- Jack Kerouac, Maloměsto velkoměsto
Go get me a beer!
- Charles Bukowski, Notes of a dirty old man
Tohle je nejhezčí místo, kde jsme zatím byli.
- Keith Haring, Deníky
Můj chronický pocit, že všude jen překážím a zabírám místo někomu lepšímu, než jsem já.
- Margarita Bartošová, Úplně zpřeházené myšlenky
Obojí.
- Ayn Rand, Zdroj
"Deprese," slyšela, jak říká lékař jejímu manželovi.
- Paulo Coelho, Veronika se rozhodla zemřít
Ne, nestojíš.
- Jack Kerouac, Podzemníci
Odteďka žádný cigarety na jevišti, a vraťte mi tu krabičku!
- Pavel Bušta, Expres Praha Radotín
Dala jsem si vařit vodu na kafe, nějak jsem na to pozapomněla a odjela na víkend do Zákopů.
- Irena Dousková, Oněgin byl Rusák
- Allen Ginsberg, Neposílejte mi už žádné dopisy
Peter se pak plahočil domů tři míle, sklíčený pouhým pomyšlením, že se nedostal ani do autobusu.
- Jack Kerouac, Maloměsto velkoměsto
Go get me a beer!
- Charles Bukowski, Notes of a dirty old man
Tohle je nejhezčí místo, kde jsme zatím byli.
- Keith Haring, Deníky
Můj chronický pocit, že všude jen překážím a zabírám místo někomu lepšímu, než jsem já.
- Margarita Bartošová, Úplně zpřeházené myšlenky
Obojí.
- Ayn Rand, Zdroj
"Deprese," slyšela, jak říká lékař jejímu manželovi.
- Paulo Coelho, Veronika se rozhodla zemřít
Ne, nestojíš.
- Jack Kerouac, Podzemníci
Odteďka žádný cigarety na jevišti, a vraťte mi tu krabičku!
- Pavel Bušta, Expres Praha Radotín
Dala jsem si vařit vodu na kafe, nějak jsem na to pozapomněla a odjela na víkend do Zákopů.
- Irena Dousková, Oněgin byl Rusák
loksins erum við engin
Umřel mi kaktus. Má to ještě vůbec smysl?
V posledních dnech mám nějakou skandinávskou náladu. To bude nejspíš tim počasím. Taky jste z něj tak nadšení?
Poslouchám Sigur Ros a múm, mám chuť kouknout se na Mumínky, místo toho zatím koukám na učebnici norštiny (opravdu jenom koukám, but still), vytáhla jsem foťákovou mikinu od Stabo z art&crafts v Cambridge a šálu z oslovskýho Monki, přihlašuju se na seminář z francouzštiny a konversky máčim v kalužích.
A mám radost nejen kvůli tomu, že už je podzimní počasí, ale taky protože jsem zaneprázdněná. Dělám práci o Michelangelovi, zapisuju si další cizí jazyk a snad se vážně začínám učit matematiku.
Ve čtvrtek v noci, když jsem nemohla spát, mě napadlo, že bych mohla zkusit udělat gif na samospoušť. Hned v pátek jsem to zkusila, celá nadšená že když z toho nic nevyjde, bude to aspoň sranda. Můj foťák totiž nevede takovou tu šikovnou sekvenční samospoušť jako má třeba PePeho foťák.
Nakreslila jsem si na podlahu obrys nohou, abych věděla kam si stoupat, kterej se mi v půlce přebíhání mezi foťákem a místem smazal. Vymejšlela jsem jak přimět kalhoty aby u lýtek zůstaly nahoře a nepadaly dolů. Navlíkání ponožek jsem si potřebovala stížit zíváním. Tlačil mě čas, než se vrátí máta z práce a zajede s autem do garáže. Ale... na můj první pokus o něco takovýho to dopadlo nad má očekávání (jsou nízká).
Dneska jsem zjistila, že mám ráno jízdy. Když jsem čekala v autě na Davida, kterej si zas něco vyřizoval venku, ladila jsem mu rádio a naladila What's up od 4 Non Blondes. Zesílila jsem to a udělala si soukromou párty. Černá kočka, která pořád pobíhala kolem, se asi chtěla připojit. Měla pravděpodobně dobré hudební preference.
Když jsem šla domů, udělala jsem další gif. Tentokrát má místo 117 obrázků jenom 13. Jeho účel je čistě upomínkový, protože musim Týně vrátit ponožky a pořád na to zapomínám.
V posledních dnech mám nějakou skandinávskou náladu. To bude nejspíš tim počasím. Taky jste z něj tak nadšení?
Poslouchám Sigur Ros a múm, mám chuť kouknout se na Mumínky, místo toho zatím koukám na učebnici norštiny (opravdu jenom koukám, but still), vytáhla jsem foťákovou mikinu od Stabo z art&crafts v Cambridge a šálu z oslovskýho Monki, přihlašuju se na seminář z francouzštiny a konversky máčim v kalužích.
A mám radost nejen kvůli tomu, že už je podzimní počasí, ale taky protože jsem zaneprázdněná. Dělám práci o Michelangelovi, zapisuju si další cizí jazyk a snad se vážně začínám učit matematiku.
Ve čtvrtek v noci, když jsem nemohla spát, mě napadlo, že bych mohla zkusit udělat gif na samospoušť. Hned v pátek jsem to zkusila, celá nadšená že když z toho nic nevyjde, bude to aspoň sranda. Můj foťák totiž nevede takovou tu šikovnou sekvenční samospoušť jako má třeba PePeho foťák.
Nakreslila jsem si na podlahu obrys nohou, abych věděla kam si stoupat, kterej se mi v půlce přebíhání mezi foťákem a místem smazal. Vymejšlela jsem jak přimět kalhoty aby u lýtek zůstaly nahoře a nepadaly dolů. Navlíkání ponožek jsem si potřebovala stížit zíváním. Tlačil mě čas, než se vrátí máta z práce a zajede s autem do garáže. Ale... na můj první pokus o něco takovýho to dopadlo nad má očekávání (jsou nízká).
Dneska jsem zjistila, že mám ráno jízdy. Když jsem čekala v autě na Davida, kterej si zas něco vyřizoval venku, ladila jsem mu rádio a naladila What's up od 4 Non Blondes. Zesílila jsem to a udělala si soukromou párty. Černá kočka, která pořád pobíhala kolem, se asi chtěla připojit. Měla pravděpodobně dobré hudební preference.
Když jsem šla domů, udělala jsem další gif. Tentokrát má místo 117 obrázků jenom 13. Jeho účel je čistě upomínkový, protože musim Týně vrátit ponožky a pořád na to zapomínám.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)



















