Čas mě slušně frustruje

Když nemůžete poslouchat svou oblíbenou kapelu, protože je to way too much emotional. 'Co mám teď jako dělat?' A tak si ji pustíte a čas se přetočí nazpátek.

Je to zvláštní. V pátek mi bude osmnáct! Mám strach, že se tím nic nezmění. Mám strach, že všechno bude pořád stejný a já budu pořád já. Veselý ponožky budu pro jistotu nosit 24/7 a doufat, že nikdy nevyrostu. Dám vám vědět, jestli to fungovalo.
Proč to nenapadlo i Petra Pana?

Nejsem připravená na to mít 18, to číslo je tak malý a přitom tak významný. Jako kdybyste už museli mít všechno pořešený. Ale asi to přeceňuju. A co když ne? Já nevím, mám v hlavě takovej zmatek! Konstantně, to je na tom nejhorší! Jsem měňavá jako podzimní počasí a připadám si jako Rudy Wade... Akorát, že do mě neudeřil hrom a moje druhý já je pořád ve mně a nemůžeme žít odděleně.

Na jejich koncertě se přetočí čas nazpátek. A alespoň na moment nic nebude stejný - otázkou zůstává: horší nebo lepší?

9 komentářů:

  1. chválím písničku!
    a určitě dej vědět, jestli se něco změnilo.
    já už ani nevím jak to byl před tím rokem u mě (teda krm toho, že řídím a můžu pít kde chci a tak .D)

    OdpovědětVymazat
  2. On to neni zas takovej rozdíl. Akorát ti můžou lidi předhazovat, jak se máš chovat (jsi přece dospělá!)
    Budeš si moct legálně kupovat alkohol a cigarety. V mym případě zrovna nastal takovej paradox, že se mě na občanku začali ptát až asi měsíc po tom, co mi bylo 18.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. na druhou stranu můžeš říct "já už jsem dospělá, já vim co dělám" .D
      PS: mě se na občanku poprvý zeptali hned včera, den po osmnáctinách. je to srandovní.

      Vymazat
  3. No jo, taky jsem měla děsný obavy, když jem měla sedmnáct (protože bych ráda měla sedmnáct furt!). A vlastně se to pořád zhoršuje a s každými dalšími narozeninami chci, aby mi bylo zase sedmnáct...
    Dej vědět, jestli fungují ty ponožky, možná by mě to ještě zachránilo.
    Pocitové vazby s oblíbenou kapelou jsou zlo. Vzpomínky všude...
    "Jsem měňavá." je roztomilé a zároveň tak výstižné, že si to vylepím na stěnu.

    OdpovědětVymazat
  4. Myslim, ze nekde hluboko v nas vsech je dite porad. To jen spolecnost nas nauci na oko vyrust. Nekomu z nas se to predstirani dari vic, jinym mene. A taky zivot nektere obcas svou krutosti osleha tak, ze z nich vmmi i posledni zbytky detske naivit a vnimani sveta. Pak nezbyva nic vic, nez byt pritomny, a rezignovany - tedy dospely.

    Neboj, kdyz si detstvi nenechas vzit, nikdo s tim nezmuze nic.

    Smej se, V.

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím si, že to je to krásne na živote - nikdy nevyrásť.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. souhlasím. ale každý si ale musí najít vlastní cestu, jak toho dosáhnout... a někomu se to podaří, někomu ne.

      Vymazat
  6. neboj, mam 23 a zmatek je este vacsi ako v 18 :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jeee, tos mě teda potěšila .D ono to nakonec zas tak horký nebylo... už je mi osmnáct a furt je to stejný - furt jak na horský dráze! ale momentálně si to užívám moc .)

      Vymazat