loksins erum við engin

Umřel mi kaktus. Má to ještě vůbec smysl?

V posledních dnech mám nějakou skandinávskou náladu. To bude nejspíš tim počasím. Taky jste z něj tak nadšení?
Poslouchám Sigur Ros a múm, mám chuť kouknout se na Mumínky, místo toho zatím koukám na učebnici norštiny (opravdu jenom koukám, but still), vytáhla jsem foťákovou mikinu od Stabo z art&crafts v Cambridge a šálu z oslovskýho Monki, přihlašuju se na seminář z francouzštiny a konversky máčim v kalužích.
A mám radost nejen kvůli tomu, že už je podzimní počasí, ale taky protože jsem zaneprázdněná. Dělám práci o Michelangelovi, zapisuju si další cizí jazyk a snad se vážně začínám učit matematiku.

Ve čtvrtek v noci, když jsem nemohla spát, mě napadlo, že bych mohla zkusit udělat gif na samospoušť. Hned v pátek jsem to zkusila, celá nadšená že když z toho nic nevyjde, bude to aspoň sranda. Můj foťák totiž nevede takovou tu šikovnou sekvenční samospoušť jako má třeba PePeho foťák.
Nakreslila jsem si na podlahu obrys nohou, abych věděla kam si stoupat, kterej se mi v půlce přebíhání mezi foťákem a místem smazal. Vymejšlela jsem jak přimět kalhoty aby u lýtek zůstaly nahoře a nepadaly dolů. Navlíkání ponožek jsem si potřebovala stížit zíváním. Tlačil mě čas, než se vrátí máta z práce a zajede s autem do garáže. Ale... na můj první pokus o něco takovýho to dopadlo nad má očekávání (jsou nízká).

Dneska jsem zjistila, že mám ráno jízdy. Když jsem čekala v autě na Davida, kterej si zas něco vyřizoval venku, ladila jsem mu rádio a naladila What's up od 4 Non Blondes. Zesílila jsem to a udělala si soukromou párty. Černá kočka, která pořád pobíhala kolem, se asi chtěla připojit. Měla pravděpodobně dobré hudební preference.
Když jsem šla domů, udělala jsem další gif. Tentokrát má místo 117 obrázků jenom 13. Jeho účel je čistě upomínkový, protože musim Týně vrátit ponožky a pořád na to zapomínám.