Dveře na 22. ulici

Začínám se ptát, kde beru svou nynější inspiraci a energii, chuť po poznání a neustálým tvořením něčeho, čehosi, čehokoliv (výsledek může být klidně bezvýznamný). Zatim nedokážu přijít na odpověď. Chci poznat zdroj, múzu, cokoliv, z čeho čerpám, abych toho mohla využít až tenhle stav přejde. Připadá mi, že jsem takovejhle zápal necejtila už hrozně dlouho. Zatim nevim jak ho projevit, přijde mi že všechny moje snahy jsou nedostatečný, a myšlenka, že tenhle stav pomine dřív, než se naučím ho správně využít, mě frustruje. Pomocí čeho dosáhnout těhlech pocitů, až pominou? Je vůbec možné je přivolat, nebo přichází samovolně? Ale taky se v tom ohromně vyžívám. Tolik energie, která mi tak dlouho chyběla a stejskalo se mi po ní. Podzime, doufam že to není tebou, ty zase odejdeš a celej rok se budu cejtit tragicky.
Snažím se čerpat inspiraci, sílu a energii ze všeho, co každý den vidím a čtu. Snažím se si všechno zapamatovat. Ale s novými myšlenkami a novým uvědoměním si, ztrácím zase věci už dávno naučený. Dneska jsem si uvědomila důležitost vztahu umělce s divákem, důležitost divákovy reakce. Ale v testu z mluvnice jsem musela hrozně moc přemejšlet nad y/i a vubec mi to nedávalo smysl...