Dovezly mě na psychiatrii nebo kam. Měla jsem si sednout do vstupní haly, dokud na mě nepřijde řada. Vstupní hala byla obří, dlážděná kameny a plná lidí a zmatku. Připomínala mi vlakový nádraží. Sedla jsem si na lavici u velkýho tabulkovýho okna, a čekala. Mezitím jsem vymazávala všechno ze svýho mobilu. Během chvilky se vedle mě objevila holka stará asi jako já. Měla na sobě něco jako školní uniformu, a měla dlouhý, rovný světle hnědý vlasy. Myslim, že měla i pihy a modrý oči. Byla tam s otcem, kterej mi připomínal toho chlápka z Mrtví jako já. Holka si sedla vedle mě, otec před ni postavil její kufry. Měla jich dost, asi pět, připadala jsem si oproti ní dost chudě.. já s sebou neměla vůbec nic, jen mobil v ruce, bílý ponožky a tátovo triko. Ten její otec si dřepnul vedle těch kufrů. Měl stejný kalhoty jako můj táta, takový krémový, s pukama. Byl přísnej a naštvanej. Po chvíli si všimnul, že mám mobil a začal po mě řvát, jaktože mám s sebou mobil, je to přece zakázaný a jeho dceři ho sebrali. Ledovým hlasem sem mu odpověděla něco v tom smyslu, že až ho budou sestry chtít, tak si ho vezmou a že do tý doby ho nikomu dávat nebudu. Holka vedle mě řekla "Aspoň tady konečně můžu blejt" a vyblila se na tu naleštěnou, kamennou podlahu. To otce strašně vytočilo, a vypadalo to, že jí má už plný zuby.
 |
| Tolga Kardes |
