a midnight nation

Po měsíci v Brightonu navrácení domů.
Jaký to je? Jako když jste na dlouhý cestě, sedíte v autobuse, posloucháte písničky a najednou usnete. Když začne autobus drncat na špatný silnici, vzbudíte se a zjistíte, že hraje úplně jiná písnička. Jenže si nepamatujete, že jste usli. Připadalo vám to jako sekunda a přitom to ve skutečnosti byla mnohem delší doba.

Naštěstí, když mi došlo, že si to tam užívám vážně velmi velmi moc, napadlo mě, že bych mohla zkusit udělat videa. Přecejen je to pořád lepší médium než fotky, pokud chcete zachovat vzpomínky co nejjasnější. A tak jsem začla natáčet. A doufala, že si s tím doma poradím a podaří se mi všechen ten materiál sestříhat tak, aby to alespoň k něčemu vypadalo.

Můžete se přesvědčit sami, jestli se mi to podařilo nebo ne. Tady to máte. Naše noční dobrodružství na pláži. Tanečky s ohněm, utíkání před vlnami (a následné padání do nich), poslouchání hudby; spousta smíchu, bublinek a cizích jazyků.
Ach, jaké to potěšení.

//

Coming back home after one month in Brighton... 
How does it feel? It is like when you are on a long journey, you listen to a certain song in a bus and suddenly fall asleep. When the bus bumps on a poor road, you wake up and realize there is different song playing. You don't remember yourself falling asleep. It feels like a second, but in reality it's much longer.

Fortunately, as soon as I found myself enjoying my stay there very much, I decided I will try and make videos to keep my memories as bright as possible. So I started filming, hoping I will be able to connect all those little footages together into a decent result.

You can see for yourselves, if I managed it or not. Here you go. Our night time adventures on the beach. Fire poi performance, running from waves, listening to music; lot of laugher, bubbles and foreign languages.
Oh what a delight.

(play in 720p quality)