Dneska, na pátek třináctýho, mě táta učil řídit. Se třpytkama to vůbec nesouvisí.
Vytiskla jsem fotky a na A3 papíře vypadaj fakt líp. Přemejšlim o smazání mých prací z internetů a ukazovat všem jen ty vytisknutý, když se na ně budou chtít dívat. Stejně je na netech umělců přehršel a my si neumíme vybrat. Přemýšleli jste nad tím někdy? Já s Jirkou když jsme byli ve středu za školou, kouřili velbloudy a jedli toffifee. Díky netu je tak snadný se zviditelnit. Jenže díky spoustě nových a nových umělců každej den je nemožný zůstat lidem v paměti. Čemu jsem to jen svůj život zasvětila?
(Svý vlastní satisfakci a pocitu naplnění, přece.)
Mě učila řídit kamarádka, 2x. Poprvý jsem nás málem zabila, podruhý už mi to šlo. Ale to autoškolování mě moc nebaví, jediný na co se těšim, jsou ty tracklisty, co si budu k řízení vytvářet.
OdpovědětVymazatTo s tim prezentovánim práce je dobrej nápad, i když myslim, že zrovna ty lidem v paměti nějak utkvíš.
já dneska málem zajela skupinku teenagerů a sjela do škarpy.
Vymazatty utkvíš,das ist recht
OdpovědětVymazatuvažovala jsem o tom a pokaždý když o tom uvažuju,tak blog smažu.stejně každej blog bude smazanej. ale to si taky můžu říct u všeho,to je pravda,takže je to spíš o stávající náladě. i třeba chuti začít znovu.
viď, já taky... máš pravdu. pamatuju si, že mi dřív blogy vydržely vždycky vcelku dlouhou dobu, ale asi nad sebou a tím co dělám čím dál víc pochybuju a jsem se svými počiny tak nespokojená, že jediným jednoduchým řešením se mi zdá naivní začátek znovu.
Vymazatdankeschön
zrovna som ťa objavila, a po tomto článku mám z tvojho blogu krásny dojem. tiež si hovorím, že načo mi je blog, keď ich je plno, a sú oveľa lepšie a krajšie, inšpiratívnejšie než tie moje. (asi aj preto nikdy nikde dlho nevydržím, alebo schovám všetky už publikované články) no potom som spoznala jednu milú osôbku, od ktorej mi pred včerom prišiel krásny list aj s krásnymi vecami a potom mi došlo, že na niečo ten blog bol predsa dobrý,. ľudia, virtuálny. sú asi milší a lepší.
OdpovědětVymazatnad tím už jsem taky párkrát uvažovala... asi je to tím, že ty lidi poznáš nejdřív zevnitř, jejich osobnost a povahu, protože mají pocit že na netu je nikdo nezná a nemusí se přetvářet. kdežto naživo se lidi schovávají za masky... alespoň mi to tak připadá.
Vymazat...Weil wir noch Freunden sind
OdpovědětVymazatpřesně! ten net je kolem dokola vlastně štěstí v neštěstí, nebo jak. prostě je to na jednu stranu všechno strašně suprový a hned a celosvětový, ale nadruhou zase hrozně netrvalý a pomíjivý a bbb, na tuty už sme s Rounou něco takovýho taky řešily :dd
OdpovědětVymazatnejhorší na tom ale je, že jako generace týhle doby se tomu nevyhnem ani kdybysme sebevíc chtěli, snad z toho vzejde aspoň trochu dobrýho, jináč se v tom všem dřív nebo později fakt utopíme.
krom toho mám teď chuť na toffifee
jo a taky sem vlastně chtěla něco napsat o těch reálnejch věcech, vytisknutejch a živejch a hmatatelnejch, že musim souhlasit s tim, že je na ně úplně jinej pohled a pocit z nich. uvědomila sem si to před rokem, nebo kdy už to bylo, kdy sem dělala to jakože portfolio na přijímačky. no je to prostě hezký tim listovat a prostě tak, úplně neporovnatelný vidět to na monitoru.
zábooo, děkuju za tak dlouhej koment. sem ráda že ten člán vzbudil takovou odezvu.
Vymazatpodle mě se tomu fakt nevyhnem, máš pravdu... prostě buď upadnem v zapomnění mimo internet anebo upadnem v zapomnění na internetu. ledaže bysme byli velcí géniové... ale jaký!
na mě to jinak udělalo fakt velkej dojem, vidět svou práci hmatatelnou a skutečnou. jako kdyby se tim potvrdila její existence. z toho analogu to tolik nevynikne, protože to sou prostě malý formáty, ale i tak stojí za to je držet v ruce... ale velkej formát má prostě svý kouzlo.