Laguz

Dva týdny jsem teď byla v Praze a strašně moc se toho stalo. Začlo to nestíháním už na první den Letní Akademie a včera se všechno završilo Vojtičovou narozeninovou oslavou. Téma večera bylo především ovládnutí světa a přemýšlení nad tím, jestli budete zvracet sedmikrásky, když sníte broučky.

Ale pokusim se to vzít od začátku. Viki mě přemluvila, abych s ní zkusila jít na Letní Akademii, pořádanou AVU. Ehm, jasně, zatáhla mě na místo, kde se pohybovali hlavně lidi z uměleckejch škol. Mě - člověka, který nekreslí ani nemaluje! Leč to je záměr LA, naučit se to. Nevim jestli je možný to zvládnout během dvou tejdnů, každopádně jeden velkej dopad to na mě mělo určitě - začlo mě to bavit.
Krom týhle menší výzvy mě čekala ještě jedna - v sedmnácti bydlet sama se sestrou v Praze a pokusit se během tý doby nevyhladovět, nebo tak něco. Co bylo jasně nejtěžší bylo dodržování rodičovských pravidel - v tom jsme selhaly absolutně. Naštěstí to už nikoho moc netíží.

//
Zjištění o mně samotný: K pocitu štěstí mi očividně stačí jen nedostatek spánku, nabitej program a správná společnost.

Fotky jsou ze včerejška. Tříhodinovej spánek a vstávání před pátou hodinou ranní jen proto, že prostě můžeme. Poslední den na AVU. Večer ona zmíněná oslava, úžasná nálada a pocit věčnýho štěstí, následný slzy a tramvajový smutky.